Dovolenkové soustředění v Písku se povedlo
Na 3. ročník dovolenkového soustředění (půl dne se střílí a zbytek dne výletuje na kolech, lodích i pěšky) vyrazili všichni přihlášení, jen Janě Burdové se nepodařilo nohu, zraněnou na letním táboře, rozchodit. V neděli 10.8. se nakládala kola a bagáž (a uklízel karavan, který 3 roky stál), v pondělí se potom alespoň mohlo včas (skoro včas) vyrazit dvěma auty (jedno s karavanem) do Písku. Cesta proběhla v pohodě, jen to počasí mohlo být lepší. Vyhlédnutou cukrárnu jsme museli absolvovat ve slušném dešti, i naše ubytování v chatkách u motokárové dráhy v Písku bylo doprovázeno deštěm. Byli jsme v kempu úplně sami a prázdná byla i motokárová dráha. Ta se nakonec pro soustředění ukázala důležitější, než jsme předpokládali - v každé volné chvíli totiž účastníci soustředění na dráze řádili na kolech. A to i ti, kteří původně říkali, že kolo moc nemusí. A co nás také mile překvapilo, byla úroveň jídla v restauraci "Na střelnici". Vždy skvělé a vždy ho bylo tolik, že jsme ho ani nemohli sníst. A musíme také složit poklonu obsluze - nebyli jsme při nástupech na jídlo příliš přesní (zvláště po výletech, kdy jsme měli zpoždění třeba i hodinu) a přesto jsme neslyšeli slovo výčitky. A velká střelnice byla celá jenom naše - pravda, až když skončil ranní výcvik policie, ale alespoň jsme si mohli přispat. Správci střelnice za vstřícnost velký dík! A poděkovat musíme také mamince Jany Bublové, která byla výchovnou poradkyní, průzkumníkem a asi i nejzaměstnanějším členem výpravy, přestože pro ni to měla být hlavně dovolená a méně soustředění. Ale byla jedinou ženou výpravy... Klára s Nikčou byly nejmladší, ale vytvořili dobrou dvojku, Kačky s Janou bylo někdy víc, než by někdo, kdo nebyl na místě, věřil a Ondra zažíval první chvíle v životě bez maminky. Radek jako nejstarší z mladých střelců byl často v pozici asistenta trenérů a trenéři - no, ti také neměli moc času na flákání. Nakonec se podařilo všechny naše představy o soustředění splnit a navíc jsme potom odcestovali všichni rovnou do Plzně na 3. kolo ČPTM, kde se Radkovi překvapivě dařilo - překvapivě proto, že jsme měli obavu, aby se zatížení v týdnu těsně před soutěží neprojevilo negativně.
V pondělí jsme přijeli do Písku, ubytovali se a zažili první z mnoha dalších skvělých jídel.
V úterý jsme dopoledne stříleli a odpoledne vyrazili na kola. Cílem byl pomník Jana Žižky z Trocnova u Sudoměře a ujeli jsme lehkých 30 kilometrů. Pravda, pro Nikču, která asi dosud neujela víc než 5 kiláčků a původně se bránila i tomu, že by si kolo s sebou na soustředění vůbec vzala, to možná bylo o trochu těžší, ale zvládla to skvěle.
Ve středu jsme stříleli až odpoledne a dopoledne jsme se vydali na poznávací cestu do města. Písek je opravdu hezké město, líbily se nám sochy z písku (to přece k Písku patří...), stará elektrárna, která je muzeem a zároveň vyrábí proud, všechno se točí a pracuje a mezi tím se proplétají návštěvníci, zadováděli jsme si ve staré sladovně, kde kromě výstavy ilustrací knížek pro děti jsme absolvovali interaktivní projekt o stromech. A nesmíme zapomenout na gumičky (!) - byly tu za polovičku oproti Liberci a každý si jich pořídil víc než dostatek. Ve volných chvílích potom všichni pletli náramky pro celou rodinu, pokračovali i v autě cestou domů a možná pokračují ještě dnes...
Ve čtvrtek jsme po střeleckém tréninku vyrazili na Lužnici a vyzkoušli na třech lodích (každá pro tři, takže na každé jsme vezli i "porcelán", který se flákal) jak to mají těžké vodáci. Nezapomenutelná byla Ondrova porcelánová hláška "Teto, přidej". Měli jsme kliku na počasí - přestože to vypadalo všelijak, nakonec počasí vydrželo a dokonce jsme chvilku viděli i sluníčko - stejně, jako v úterý na kolech.
V pátek jsme naposled potrénovali a vyrazili na výlet na Zvíkov. Kromě jiného jsme tu hledali poklad a nakonec ho i našli. Šli jsme jako poctiví nálezci část odevzdat kastelánovi hradu a na vykulené oči malých náhodných svědků nálezu těžko zapomeneme. A po návratu čekalo další hledání pokladů, tentokráte ukrytých na motokárové dráze. Potom následovalo poctivé dělení a příprava na zítřejší odjezd. Určitě jsme udělali dobře, že jsme nejeli hned domů, ale protáhli si soustředění a zúčastnili se s Radkem o víkendu 3. kola ČPTM v Plzni. Část výpravy spala v Plzni na penzionu (chlapi a kluci), druhá část (dámy a dívky) v přívěsu, který nám umožnili zaparkovat přímo v areálu armádní střelnice. Prohlédli jsme si nejlepší českou střelnici, podívali se na střelce, kteří už střílí trochu lépe, než my, ale také jsme vyrazili na prohlídku ZOO a dinoparku. Také tady nás chvíli doprovázel déšť, ale vždy ho včas vystřídalo lepší počasí. Vyspali jsme se (ti, kteří spali v karavanu, si vyzkoušeli i sprchy, které slouží našim nejlepším střelcům, když jsou v Plzni na závodech nebo soustředění), druhý den zafandili ještě jednou Radkovi a potom všichni vyrazili domů. Bylo to hezké a bylo toho dost! A pokud chcete vědět víc, podívejte se ve fotogalerii na fotky, které pořizovali Radek (cesta a pískové sochy), trenér Regner (co stačil, když byl čas - od přípravy v neděli až po poslední den) a paní Vencová (ta měla fotek daleko nejvíc, ale museli jsme jich také vybrat jen část - těch tisíc fotek by asi těžko někdo prohlížel...). A víkendové závody ČPTM a výsledky Radka najdete v samostatném článku a také jsou tu fotky z tohoto závěru soustředění.
