Nový rok nezačal dobrou zprávou. Zastihla nás nepřipravené, o to je bolestnější. To, že má Přemek v poslední době problémy, jsme věděli. Přesto pomáhal na závodech nebo se alespoň přišel (přijel) podívat a věřili jsme, že se dá dohromady. Nakonec jeho odchod způsobil nečekaně infarkt, snad jen to, že smrt přišla ve spánku, nás může trochu utěšit.
Přemek se věnoval střelbě od nepaměti a vždy hlavně jako rozhodčí - soutěží, kterých se zúčastnil jako střelec, nebylo mnoho a vždy spíše jen hobby… Ale v rozhodcovské funkci to bylo úplně jinak, tam těch mezinárodních soutěží, ať doma nebo v zahraničí, bylo hodně. Včetně funkcionařiny v republikových i mezinárodních komisích. Přesto se stejně zodpovědně dokázal účastnit těch nejnižších soutěží a zejména jeho hodnotitelské schopnosti byly skvělé. Bez řečí dělal na soutěži to, co bylo potřeba, i když měl třeba funkci nejvyšší – a to ho charakterizovalo i jako člověka. Udělal to, co bylo potřeba a ani to nekomentoval! Nezastupitelná byla jeho činnost mezi rozhodčími, ale dlouhá léta pracoval i ve výboru Libereckého krajského sdružení, staral se navíc o jeho webové stránky a v kraji se bez něj obešlo jen málo soutěží – a bylo jedno, jestli se jedná o pistoli nebo pušku, funkci hlavního rozhodčího nebo hodnotící komisi.
Budeme na něj vzpomínat a bude nám moc chybět… Vždyť dlouhá léta s naším klubem spolupracoval a brali jsme ho za svého. Nikdy neodmítl pomoc, nikdy nezdůrazňoval, kolik toho pro nás a ostatní střelce dělá. Nepamatujeme také, že by s kýmkoliv měl konflikt, i když funkce, ve kterých pracoval, by k tomu sváděly. Nikdy nezvýšil hlas - o to víc pracoval. A byl naší jistotou - věděli jsme, že když je na závodech Přemek, ať v jakékoliv funkci, závody jsou v nejlepších rukou a dobře dopadnou. V tom je opravdu nenahraditelný a tak v nás navždy zůstane.