Cesta na Slovensko
Ve dnech 27. a 28. července vyrazila na Slovensko malá motorkářská výprava našeho klubu. Proč motorkářská? Protože se blíží termín soustředění a letos jedeme na Slovensko do Holíče, kterou neznáme. A proto podobně jako v předešlých soustředěních, kdy jsme střelnici neznali, vyrazili současný předseda klubu Hynek Mikulčík a bývalý předseda Milan Regner na svých ořích (BMW 1100 GS a Honda Deauville 650) do Hodonína a potom přes hranice do blízké Holíče. Fotky najdete zde (Holíč - Vištuk - Cesta zpět) a obsahují nejen fotky z Holíče, ale i ze střelnice ve Vištuku (kam si udělali naši motorkáři další odbočku trochu hlouběji na Slovensko) nebo z Vysočina arény v Novém Městě na Moravě (kde se zastavili u biatlonové konkurence).
Původně sice mělo být motorkářů víc, ale nakonec se Hynkův kamarád Pavel na poslední chvíli zalekl (asi dlouhé cesty - skoro 1000 km na motorce ve dvou dnech není zase tak málo) a tak se vyrazilo v obvyklé dvoučlenné výpravě. Nebyla to jen formální cesta pro cestu, v minulosti jsme například při takovéto cestě a zjištění skutečností na místě odvolali soustředění v Jáchymově...
Při cestě se kombinovaly cesty rychlejší (abychom dorazili včas před jednáním) se zakroucenějšími okreskami (aby si to naši motorkáři také trochu užili) a občasným blouděním (to hlavně na zpáteční cestě, kdy po přejetí odbočky v Pezinku se jelo zpět přes Bratislavu a v Čechách potom po zmatečném hlášení navigace málem přes Nový Bydžov místo přes Mnichovo Hradiště - nakonec ve výsledku kompromisně přes Jičín).
V Holíči, která byla blíž za hranicemi, než jsme původně předpokládali, jsme se potkali s panem Vymyslickým ze Sdružení střeleckých klubů Holíč, prohlédli si střelnici a domluvili detaily soustředění. Trochu jsme litovali, že když jsme mluvili o příjezdu v neděli, byli jsme upozorněni, že to trochu zkomplikují pistolářské závody na střelnici. To by nevadilo, ale v sobotu prý střílí puškaři a tak jsme litovali, že to není opačně - mohli jsme se také zúčastnit závodů... Potom jsme odjeli dojednat jídlo v restauraci v Holíči (ze strany majitelky obava z koronaviru v Liberci a platby fakturou...) a setkali se s šéfem RSCM Brno, který si za námi do Holíče odskočil z práce v jiném oboru (soudě podle pracovního oblečení) i s dcerou (která ještě donedávna byla v Dukle Plzeň spolu s naším Radkem Mikulčíkem). Jarda Helešic je také zajímavá konkurence Slováka a Moraváka - ač Slovák, šéfuje českému středisku a ač Moravák, je členem slovenského klubu...
No a potom už se vyrazilo na jih - čekalo nás ubytování na střelnici ve Vištuku. A ještě předtím kouzelná Baba - místo nejnámějšího závodu do vrchu na Slovensku! Dole nás sice zarazilo dopravní značení (úsek 70 km/hod), ale když se v protisměru vyřítil první motorkář s kolenem na silnici, bylo nám jasné, že je to jen pokus o vtip a vzali jsme za to také! Sice jsme do mnoha vygumovaných ornamentů asi žádné další nepřidali, ale stálo to za to! A v samotném Vištuku si naši motorkáři přidali další vložku - tentokráte polňačku plnou bláta, protože Milan si už cestu na střelnici nepamatoval a ta správná, značená ale šipkou "Rodinná farma", na cestu ke střelnici nevypadala. Ale po odbočení na cestu na vršek vinic a následného sjezdu blátem konečně přišel ten správný cíl - střelnice ve Vištuku. Milan si tu zavzpomínal na dřívější soupeření v rámci Celostátní střelecké ligy družstev spolu s tehdejším i nynějším trenérem a předsedou ŠSK Vištuk Jožkou Širokým, mimochodem pětinásobným účastníkem střeleckých soutěží posledních paralympiád - byl i na té úplně poslední v Brazílii, přesto, že je ještě o 2 roky starší, než Milan (a ten už není nejmladší...). A Hynek jen poslouchal, jak se tehdy (před více než 40 lety) soupeřilo i kamarádilo na té nejvyšší úrovni! Ve Vištuku právě probíhalo soustředění, kterého se určitě účastní i další nástupci výborných odchovanců z této malé vesničky ve vinařském kraji, nedaleko Modré a Pezinku. Vždyť například místní rodačka Pešková je stále nejlepší Slovenkou, známou po celém světě a například (tehdy) mladá Štiavnická před několika lety vyhrála dorosteneckou kategorii na našich mezinárodních závodech v Liberci... Povídání bylo dlouhé a tak kolem půlnoci už naši motorkáři šli raději spát, zatímco Jožka se ještě přesunul k táboráku. Ráno snídaně z vlastních zdrojů a potom ještě dodávka od místních, která se nedala odmítnout, krátké posezení se staršími účastníky soustředění (jezdí sem trénovat třeba i ze vzdálených Piešťan!), ale potom už přišlo rozloučení. A nesmíme zapomenout - poznali jsme tu i budoucí prezidentku Slovenské republiky (nevíme přesně věk, deset určitě ještě ne) - zatím šéfuje jen klubu, protože děda Jožko jí nic neodepře, ale určitě to nebude trvat dlouho a zamíří výš!). A vyrazilo se zpět na trať známého závodu do vrchu (Baba), kde si to naši motorkáři předešlý den užívali a dále na Kůty a potom na dálnici směr Brno. Ale osud tomu chtěl jinak - odbočka na Babu se nepovedla a tak se cesta prodloužila a navíc doplnila o průjezd Bratislavou. A přidal se tak i další kus dálnice, kterou motorkáři tak nesnášejí! Až za Brnem se povedlo odbočit na Tišnov a pěknými silničkami si nahradit "zážitek" z dálnice. Oběd v bistru,s ochotnými prodavačkami a kuchařem, který porozprávěl o své nové Kawasaki RS a už se jelo na poslední díl výpravy. Hynek vyzkoušel svoji navigaci a výsledkem bylo další bloudění a kličkování na zpáteční cestě, takže se konec výpravy trochu změnil a protáhl. Do Liberce se přijelo z trochu jiné strany, než byl původní záměr, ale závěrečné konstatování to neovlivnilo - nové motorkářské zážitky a spousta potřebných informací pro soustředění - tak to má být!
