Dovolenkové soustředění - Slovensko - Holíč 2. - 8. srpna 2020
Každoročně jezdíme na dovolenková soustředění - půl dne střílíme a půl dne se dovolenkujeme... Jezdíme tak pokud možno na střelnice, které neznáme a můžeme poznávat i okolí. A nejezdí jen střelci a trenéři, ale také rodiče a sourozenci. Soustředění tak plní nejen sportovní účel, ale také vzájemné stmelování kolektivu. A v poslední době se stalo zvykem, že nejezdí jen střelci a trenéři z našeho klubu, ale připojují se členové dalších SSK - tentokráte to bylo od jihu na sever republiky o střelcích, trenérech i rodičích. Myslíme si, že je dobré poznávat se navzájem se členy jiných klubů, zvláště těch spřátelených - ať už na střelnici nebo při výletech nebo trenéři a rodiče na večerních hodnotících poradách... V letošním roce to byl zatím asi rekord v účasti - bylo nás 34, z toho 19 střelců (nepočítáme li trenéry, kteří si občas také zastříleli), jeden sourozenec, který nestřílel, 5 trenérů a další účastníci. Z nich se z Lucky stala rozhodčí a sekretářka, která zpracovávala soutěž o dalekohled, z trenéra Vládi obsluha v okopu (a že si zamakal) a z maminek kuchařky, myčky, uklízečky a nákupčí a z tatínků řidiči nákupčích! A úplně zvláštní postavení měl Tomáš - cokoliv bylo potřeba, měl! Nechápeme, že přijel s Oktávkou a ne s náklaďákem!
Letos poprvé to bylo soustředění v zahraničí - i když jsme potom pochopili, že zas takové zahraničí to není! Do Hodonína to bylo 5 kilometrů a tak nákupy i výlety byly často v Čechách! Ale vzali jsme reprezentaci klubu i ČR zodpovědně - o tom svědčí i vlaječky s držáčky na auta! O střelnici v Holíči si také můžete přečíst v článku o cestě našich motorkářů do Holíče před soustředěním. A fotky z našeho soustředění (včetně nakládání v Chrastavě dva dny předem a srazu na benzince MOL v Liberci v den odjezdu) najdete tady.
Bylo to docela napínavé - den před soustředěním byla jedna z trenérek na pohotovosti s ramenem, při cestě na Slovensko zase nebylo jisté, jestli jeden z trenérů dojede, při setkání s Kučerovci v Hradci jsme se neshodli na té správné pumpě a Prchalovi jeli se svým obytňákem úplně jinudy - ale nakonec se vše podařilo a v Holíči jsme se sešli se správcem střelnice a vše mohlo začít! Ubytování, nákup a první noc ve stanech (u převážné většiny účastníků) mohla začít. Pochopitelně, jak jsme zjistili již při prvním sezení v "potkávacím" stanu, komáři nám to moc nezpříjemňovali. Zjistili jsme i to, že ti z nás, kteří jsou odolní vůči českým komárům, musí v zahraničí přehodnotit ochranu a druhé zjištění bylo, že české repelenty nepůsobí a budeme muset zakoupit nějaké místní! Místo v potkávacím stanu jsme potom raději sedávali na střelnici nebo v jídelně, kde bylo komárů přece jen o něco méně. Na druhé straně komáry jsme nemuseli, ale představitelé obou klubů, spravujících střelnici, se k nám chovali moc hezky. Jeden s námi řešil všechny potíže, které jsme měli a druhý nás pozval na malé seznámení u "bonboniér" a slíbil dodat nějaký svůj myslivecký úlovek. A slib splnil, takže na fotkách můžete vidět, jak Tomáš "svléká" srnku a vaří gulášek... Ale pojďme zpět k výčtu našich činností v průběhu soustředění.
Další den jsme se probudili do nevlídného pondělka, potrénovali a protože to nebylo na výlet, rozhodli jsme se (a střelci ani neprotestovali) střílet i odpoledne. Ale jinak jsme program celý týden dodržovali dost důsledně. Pokyny pro účastníky soustředění najdete zde, náplň střeleckých tréninků potom tady.
V úterý už bylo probuzení trochu horší - některé stany nevydržely noční déšť a jejich nocležníci přespávali v jídelně a navíc ještě sušili spacáky a další vybavení... Nejhůře na tom byl Petr, ale ani šéf se šéfovou v úplně novém stanu nedopadli nejlépe a Radek neštěstí rodiny ještě doplnil. Dopoledne byla střelnice obsazená policií (naštěstí jen pro střeleckou přípravu) a tak jsme odjeli do Lednice - zámek, minaret, nějaké občerstvení. Jak je svět malý jsme zjistili, když jsme se dozvěděli, že stejné místo k návštěvě si vybrali také Prokopovi z Manušic - myslíme tím pochopitelně Lednici, ne Holíč! Odpoledne po obědě (využívali jsme restauraci Na Kopčanskej, můžeme eventuelním návštěvníkům Holíče doporučit) následoval střelecký trénink.
Ve středu bylo opět sychravo, potrénovali jsme a odpoledne vyrazili jen na krátkou procházku k větrnému mlýnu, zámku a okolí, navštívili megality (svatyně), dali si zmrzlinu a vyrazili zpět do našeho ležení na střelnici. Slušelo by se ještě ke střeleckému tréninku říci, že jsme všechny soutěže na soustředění bodovali (ve dvou kategoriích - ležáci x standardkáři) a soutěžilo se o dalekohled darovaný sponzorem Láďou! Soutěžilo se až do pátečního tréninku, kdy byly ještě dvě poslední soutěže. Nejhorší výsledek se každému škrtal, protože vzhledem k některým individuálním tréninkům (elektronika, scatt) se nemohli vždy zúčastnit všichni všech soutěží. Jednou šlo o soutěže větší, potom zase menší, jindy o jednotlivce, jindy dvojice nebo družstva. Dalekohled nakonec vyhrál Kuba.
Ve čtvrtek už naštěstí zasvítilo sluníčko a to tak, že jsme začali přemýšlet, jestli je lepší když prší nebo je vedro! Odpoledne následoval výlet do Strážnice - navštívili jsme skanzen, projeli se lodí po Baťově kanále a nesmíme zapomenout, že Hynek dostal dárek - flétničku (prý uklidňuje). Hynek se projevil jako talentovaný pištec, možná, že se v ZUŠ Liberec budou divit, jak starý zájemce se hlásí. Romča (majitelka kasy) na nás myslela - koupila všem zmrzku a vyráželi jsme zpět na Slovensko.
Jestli bylo ve čtvrtek teplo, tak v pátek bylo horko! Odstříleli jsme výstupní kontroláček a soutěže družstev na nejhorší ránu a po obědě vyrazili na koupaliště - bohužel to bylo dobrovolné a tak jen někteří poznali krásné koupaliště v Hodoníně! Večer přijel Chomík starší, vyhlásily se výsledky soutěže o dalekohled a následovala válka vodnimi bombami. Šéf soustředění se obával, že se všichni soustředí na něj, ale nakonec vše zůstalo u regulérně vybraných družstvech.
Včerejší večer byl bez večerky a tak někteří další den uklízeli trochu bez nadšení, ale nakonec se vše podařilo, mohl přijet správce a vzorně vycíděný areál převzít. A my mohli vyrazit na cestu opět v horku, absolvovat skvělý oběd za Brnem a hodnotit, jak to bylo fajn, jak se nic nestalo, žádný úraz a jak nám hezky vyšly finance. Asi jsme to neměli dělat - za Hradcem se šéfova Fabie změnila v kancelář, drnčely telefony a řešil se velků průšvih - dodávka, ve které jel Vláďa s Péťou a vezli všechny střelecké tašky a spoustu dalších věcí, vypověděla službu!! A nebylo to vůbec jednoduché - žádná odtahovka nebyla k dispozici, protože se řešila spousta nehod (to jsme konec konců viděli i po cestě), odtah by vyšel draho, protože dodávka nebyla pojištěná na odtah a tak se řešil nejdříve odvoz věcí z dodávky (střelecké tašky, které vezla, nebyly nejlevnější) a potom teprve nějaký levnější odtah! Do průběhu soustředění se tak zapojili další rodiče, kteří s tím vůbec nepočítali, Vláďa zůstal v Sadové a zbytek výpravy pokračoval v cestě do Liberce a Chrastavy, kde se musely na střelnici vyložit zbraně a další věci. Nakonec se vše podařilo, ale smolný závěr přece jen radost ze soustředění trochu kazil. Ale trenéři věří, že se udělalo hodně dobré práce a ta se projeví třeba už na nejbližších závodech - ČPTM v Plzni a Memoriálu Kůrkových v Manušicích! A věříme, že se o to zaslouží i samotní střelci účastí na nadcházejících trénincích s využitím všech poznatků ze soustředění a pilnou prací na svém dalším výkonnostním růstu.